SK JATKA MUTYNĚVES

Drazí příznivci a soupeři,

vánoční svátky jsme jako každý rok využili k tréninku a k přátelským, jakož i ostrým zápasům. Ve fotografiích si můžete prohlédnout velmi zajímavé záběry ze silvestrovského utkání, které naší vánoční přípravu úspěšně zakončilo. Část mužstva ale začala již 27.12.11 na halovém turnaji v Kunžaku, kde jsme nikoliv zanedbatelně přispěli k 2.místu. Nehráli jsme ale pod hlavičkou SK Jatka, ale pod jménem, které jsem naštěstí již zapomněl. Kapitán týmu byl ale Bohdan (který nás také pozval), a myslím si, že to byla akce úspěšná. Pokračovali jsme pak v dalších dnech již tradičními tréninkovými zápasy v hale v Jarošově. Vzhledem k rozbitému kotli jsme to měli doplněno i otužovacími lekcemi na závěr ve studené vodě, které jsme pak raději kompenzovali ve strandardní sauně.

Silvestrovský zápas nás pak čekal standardně od 14 hodin.

Nejprve bych ale rád připomněl, že se jednalo o první silvestrovský zápas, který proběhl bez našeho hráče nejen základní sestavy, ale hráče, který zcela jednoznačně patřil mezi zakládající členy našeho klubu a bez něhož si těžko někdo z nás dovedl fotbal, ale i život v Mutyněvsi těžko představit. Při našich letních turnajích sice již aktivně nehrál a zajišťoval jen zázemí a občertstvení. To ale nic nemění na tom, že zcela jednoznačně patřil do našich řad. Tedy Pavle, věčnou slávu, moc na Tebe vzpomínáme.

Hráli jsme na lehce zasněženém povrchu a zpočátku ve svižném tempu. Přespolním jsme půjčili Aleše Martínka, trochu za trest za jeho pozdní příchod (není ani na společné fotce, neboť nejen že přišel o 15 min. pozdě - má to ze všech nejdál - ale ještě našim zvědům vtipně sdělil, že místo fotbalu jede do Hradce a oni mu uvěřili) a zpočátku to vypadalo, že to byl trest vydařený. Rychle jsme vedli o několik branek a byli jsme po všech stránkách lepší. Martínkovi to tam prostě padalo jedna báseň. Za stavu 8:4 se to ale nějak seklo a nebyli jsme schopni dát zbývající dvě branky. Martinek se v bráně soupeřů ještě ke všemu rozchytal, přestal se bát míče (ač z předešlých zápasů z Jarošova jsme si zvykli, že prudší střely chytá zadnicí) a skutečně nás vychytával. Nám se naopak nedařilo, zkamarádili jsme se tyčema, případně s břevnem a Hugo začal chytat nerva. Zápas jsme plánovali tak do půl čtvrtý a oni byly čtyři a stav byl 8:8, před půl pátou 9:9 a my propadali zoufalství, že na hřiště snad rovnou přineseme šampus. Nakonec nezbylo, aby Hugo do zápasu vnesl trochu taktiky, já fotbalovosti a vítězstí bylo naše. Po tradiční sauně jsme si pak již v klidu prohlédli videozáznam a mohli obdivovat sami sebe, resp. naše úžasné výkony, zejména pak start na míč, dokonalost zpracování i na sněhu a pověstný klid v zakončení. No prostě skvělé (ale až po pár pivech). Jen Hugovi jsme vyčetli, že přeci jen svoje nervy by měl šetřit, neb občas to vypadalo na "hugův blikanec". Malej Hugo by mohl vyprávět....

Přeji pěkný a úspěšný nový rok. MB